Témata k nedělní a sváteční liturgii

SLAVENÍ EUCHARISTIE - téma 111 ke 21. neděli v mezidobí 23.8.2015 - homilie katechetická (KKC 1348-1405; YOUCAT 223 ).

19. 8. 2015 12:39

21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 23.8.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Jozue   (IB)    Joz  24,1-2a. 15-17. 18b:

Komentáře ke čtením  jsou směrovány k tématu Učící se církve  „Slavení eucharistie“.  V úryvku z knihy Jozue autor, kromě popisu významných událostí z dějin Izraele, oceňuje veliké divy, kterými Bůh ochránil vyvolený národ na útěku z egyptského otroctví před smrtí hladem a žízní. Seslal putujícímu lidu manu, aby ho nasytil. Mana se stala předobrazem nebeského chleba života, který my přijímáme v eucharistii. 

1.ČTENÍ  Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b:  Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu! "Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům   (IB)    Ef  5, 21-32:

V listě Efesanům má apoštol Pavel  v úmyslu vyzvednout příkladné rodinné vztahy pravých křesťanů. V přirovnání k církvi, jejíž hlavou je Kristus, však nachází hlubší význam. Kristus miluje církev jako svou nevěstu. Osobně ji obmyl vodou a Duchem ke svatosti ode vší poskvrny při  křestní koupeli. Sytí ji vybraným jídlem, chlebem a   vínem, aby měla dost sil k němu doputovat a s ním splynout v nebeském království.

2. ČTENÍ Ef 5, 21-32: Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu,  jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. 'Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.' Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.  

  • Komentář k evangeliu podle  Jana    ( IB)  Jan  6, 60-69:

Dnešnímu úryvku z Janova evangelia předchází v bibli obsáhlá Kristova řeč o chlebu života, kterou učedníci  vyslechli v galilejské synagoze.  Mnozí nepřijali jeho tvrzení, že on je ten, kterého poslal nebeský Otec, aby činil Jeho vůli vzkřísit k věčnému životu v poslední dny všechny, kteří vidí a věří v Jeho Syna. Jiní odmítali tvrzení Ježíšovo, že své tělo dokáže  proměnit v chléb  a svou krev ve víno, v dokonalý  pokrm a nápoj, jehož přijímání do člověka svátostně vlévá Ducha svatého, uzdravující naše tělo i duši.

EVANGELIUM Jan 6, 60-69: Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?" Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."  Proto mnoho  z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."

Slavení  eucharistie

je téma 111 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního  evangelia Jan   6,60-69  a  Katechismus katolické církve (KKC) 1348-1405; YOUCAT 223.

Osnova:

a) bohoslužba slova

b) bohoslužba oběti

c) vysvětlení pojmů anafora, preface, epikléze, anamnéze, konsekrační slova

Úvod.

Do  dnešní lekce je zahrnuta část opakování o  svátosti eucharistie a průběhu jejího slavení. Podrobněji jsme je probírali v tématech v průběhu  šestiletého vzdělávacího projektu českých a moravských biskupů „Učící se církev“Svátost eucharistie“„Mše svatá-ovoce přijímání“,  „Bohoslužba slova I“„Bohoslužba slova II“Eucharistická bohoslužba“„Eucharistická modlitba I“Eucharistická modlitba II“„Eucharistická modlitba III“„Obětní hostina-příprava“„Obětní hostina průběh“„Eucharistie v díle spásy“„Eucharistie-chléb života“„Předobrazy eucharistie“, „Zaslíbení a ustanovení eucharistie“„Velikonoční hostina“. Odkazy na  příslušné www. stránky odpovídajících témat (T) a čísel paragrafů Katechismu katolické církve jsou uváděny  níže v textu.

Mše svatá se po staletí rozvíjí podle základní struktury. Člení se na dvě velké části, tvořící jednotu - na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti (1346).

Křesťané se od počátku zrození církve ke slavení eucharistie  shromažďují. V čele shromáždění  je sám Kristus. Biskup nebo kněz pak Krista zosobňuje a zastupuje.  Lid se na slavení eucharistie každý svým způsobem podílí (1348)T/108.

Bohoslužba slova.  (T/43T/45)

V první hlavní části mše svaté je ze Starého a Nového zákona lektory čteno a v homilii knězem vyloženo a aktualizováno slovo Boží, na něž navazují přímluvy za všechny lidi. V kázání kněz vybízí lid takovým způsobem, aby byl lid schopen slovo Boží přijmout k posílení svého ducha a uplatnit je ve vlastním životě v souladu s Božím zákonem (1349).

Bohoslužba oběti. (T/46)

Církev se snaží postavit bohoslužbu oběti tak, aby věrně kopírovala, co nám podle ní Ježíš přikázal konat na svoji památku. Jednotlivé kroky – vzal (příprava a předložení obětních darů)- (13501351), vzdal díky (eucharistická modlitba), lámal (lámání chleba) a dával (přijímání) –na sebe navazují T/95.

Vysvětlení pojmů anafora, preface, epikléze, anamnéze, konsekrační slova.

Eucharistickou modlitbou – anafora (T/47),  modlitbou díkůvzdání a proměňováním se dostáváme k srdci a k vrcholu bohoslužby (1352). Děkovným chvalozpěvem, který eucharistickou modlitbu zahajuje -preface, kněz jménem lidu v dialogu mezi ním a přítomnými vzdává Pánu díky za celé jeho dílo spásy. 

K: Pán s vámi. V: I s tebou. K: Vzhůru srdce. V: Máme je u Pána. K: Pánu, našemu Bohu, vzdávejme díky. V: Je to důstojné a spravedlivé. 

Po jednotné vstupní části a části střední, obsahující oslavné chvály Bohu, pak vrcholí v Sanctus trojím zvoláním »svatý«:

Svatý, Svatý, Svatý, Pán Bůh Zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy (srv. Iz 6,3).

Ve Starém Zákoně má původ také druhá část Sanctus: „Sláva na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.“ (srov. Ž 118,26).

epiklézi  (T/48) pak církev zvláštními prosbami vyprošuje působení Ducha Svatého, aby věřícími přinesené dary byly proměněny, a tak se staly Kristovým tělem a krví, a aby neposkvrněná oběť byla ke spáse těm, kdo na ní budou mít účast při svatém přijímání (1353).

"Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe,ať se stanou tělem a krví tvého Syna našeho Pána, Ježíše Krista.“

Příprava na zpřítomnění vykupitelské oběti Kristovy je dokončena. Konsekrační slova, která v tu chvíli kněz vyslovuje, proměňují obětní chléb a víno v Tělo a Krev Kristovu, jeho vykupitelská oběť se v té chvíli obnovuje. Tato chvíle věrně napodobuje to, co se událo při poslední večeři (T/105) a mělo i své biblické předobrazy:

„Neboť on, když se vydal na smrt, vzal při večeři chléb, vzdal ti díky, lámal, dával svým učedníkům a řekl: VEZMĚTE A JEZTE Z TOHO VŠICHNI: TOTO JE MOJE TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ. Po večeři vzal také kalich, znovu ti vzdal díky , dal svým učedníkům a řekl: VEZMĚTE A PIJTE Z NĚHO VŠICHNI: TOTO JE KALICH MÉ KRVE, KTERÁ SE PROLÉVÁ ZA VÁS A ZA MNOHÉ NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ, TOTO JE SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ. TO KONEJTE NA MOU PAMÁTKU.

Po vyprávění o ustanovení večeře Páně  následuje anamnéze, začínající vyznáním tajemství víry:

K: Tajemství víry. L: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste. K: Proto na památku spasitelné smrti tvého Syna i jeho vzkříšení a nanebevstoupení a v očekávání jeho slavného příchodu přinášíme ti, Bože, toto díkůvzdání, tuto oběť živou a svatou.

V anamnézi  slaví církev, plníc příkaz obdržený skrze apoštoly od Krista Pána, Kristovu památku vzpomínkou zvláště na jeho požehnané utrpení, slavné vzkříšení a nanebevstoupení (1354).

Na následující výzvu kněze:

…„Shlédni na oběť své církve vždyť je to oběť tvého syna, a jeho obětí jsme byli s tebou usmířeni „ pokračujeme epiklézí „A nás všechny, kdo přijímáme jeho tělo a krev, naplň jeho svatým Duchem, ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu. “ 

V eucharistické modlitbě jsou přítomny epikléze dvě (T/49 ). První je pronášena nad dary(viz výše) a druhá je určena těm, kdo budou posvátné dary přijímat, aby je Duch sjednotil. Je zde tedy dvojí vzývání Ducha svatého.

Závěrečná  část slavení eucharistie – přijímání - obětní hostina (T/50T/51) je připravena.  Předchází ji modlitba Páně Otče náš  a lámání chleba.  Věřící pak dostávají „nebeský chléb“ a „kalich spásy“, tělo a krev Krista (1355).

YOUCAT otázka 223: Proč je eucharistie předjímáním věčného života?   Odpověď: Ježíš přislíbil svým apoštolům, tedy i nám, že s ním jednoho dne usedneme k jednomu stolu. Proto je každá mše svatá připomínkou utrpení, naplněním veškerým nebeským požehnáním a milostí a závdavkem budoucí nebeské slávy (srov. první eucharistická  modlitba – římský kánon).

Na závěr:

Křesťané slaví eucharistii již od vzniku církve ve formě, která se v podstatě dodnes nezměnila (1356), na památku Kristovy oběti (13571362 -1372). Eucharistii považujeme též za projev díkůvzdání  a chvály Otci (1358 - 1361). Eucharistie nám zpřítomňuje Krista, skrze moc jeho slova a Ducha svatého (1373-1381),  zajišťuje naši  účast  na velikonoční hostině (13821383 -1390). Je ovocem přijímání (1391 - 1401T/37T/355 )  a je „zástavou naší budoucí slávy“ (1402-1405).

Vypracoval Matonick 

Zobrazeno 1059×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio