VYVOLENÍ ABRAHÁMA – TÉMA 20 – 2. NEDĚLE POSTNÍ – 8.3.2020.

Bůh je osvoboditelem a spasitelem nejen židovského národa, který si vyvolil a oddělil pro sebe s výhledem na svůj zvláštní vztah vůči němu. Vyvoleným národem jsou i křesťané. Myšlenka vyvolení má základní význam pro pochopení dvou zákonů - Starého i Nového - a celé Bible. V křesťanství, židovství a islámu je zdůrazňován společný prvek tří náboženství, kterým je Abrahám. Uvedená náboženství se odvolávají na Abraháma a považují jej za jednu z nejvýraznějších postav náboženských dějin. Pokládají se za jeho potomky. Lid Izraele, vyvolený Bohem, je povolán k tomu, aby byl „svatým lidem“ (Dt 7,6). Mezi všemi ostatními byl vyvolen, aby byl osobním Božím vlastnictvím (Ex 19,5). Je jediný Bůh. Kromě Něho není jiného Boha. Je to nejsilnější tvrzení židovského vyznání víry a přihlašuje se k němu i samotný Ježíš. Bůh, který svět stvořil svým Slovem a který dává člověku dech života je také tím, kdo svědčí o své láskyplné péči o každou lidskou bytost od jejího početí. Bůh několikrát smluvně vyslovil svůj trvalý závazek vůči všemu živému na zemi. K uskutečnění svého plánu si také vyvolil praotce Abrahama. Jediným základem Boží volby byla jeho láska a jeho věrnost člověku. Návaznost na vyvolení Abrahama, jeho potomků je v NZ postavena na novém základě, totiž na osobě a díle Ježíše Krista. Smluvní vztah mezi Bohem a lidstvem je tím prohlouben a rozšířen a díky křesťanské víře otevřen všem. Nový „národ“ bude pokračováním národa vyvoleného, poněvadž uznává za „nárožní kvádr“ „kámen, který stavitelé zavrhli“ (Sk 4,11) Ježíše, syna Izraelitů. Ve velkém počtu budou do něho zahrnuti lidé ze všech národů. Celou řadu zaslíbení, daných Bohem ve SZ, reinterpretuje NZ ve světle Ježíše Krista. Apoštol Pavel blíže osvětluje Abrahamovu víru, která je zdrojem ospravedlnění a základnou Abrahamova otcovství, zahrnující všechny kdo věří, ať jsou původu židovského, nebo pohané. Vidí uskutečnění příslibu Božího v přilnutí mnoha věřících pohanského původu ke Kristu (Řím 4,17-18). Pravý Izraelita není ten, kdo má svůj původ u Abrahama, ale ten, kdo věří v Boha. Bůh oslovuje lidi ze své veliké lásky jako přátele a zve je do svého společenství. Přiměřenou odpovědí na toto pozvání je víra. Vírou člověk plně podřizuje Bohu svou vůli i rozum. Takovou odpověď nazývá Písmo poslušností víry. Vzorem této poslušnosti, jak nám ji předkládá Písmo svaté, je Abrahám. Díky této silné víře se Abrahám stal „otcem“ všech, kdo věří. (Srov. Řím 4,11-20). Jan Pavel II. 1986: „Kvůli našim společným kořenům ve víře přiznává církev židovskému národu zvláštní statut „staršího bratra“, což mu dává jedinečné postavení mezi všemi ostatními náboženstvími. Téma je vypracováno podle dokumentu Papežské biblické komise: „Židovský národ a jeho svatá písma v křesťanské bibli“ čl. 33–36. Úplný text biblického tématu včetně komentářů k bohoslužbě slova 2.neděle postní je v archivu Signálů - Březen 2014- https://matonick.signaly.cz/1403/vyvoleni-abrahama-tema-19-ke