SLAVNOST SVATÉHO VÁCLAVA - pondělí - 28.9.2015
Liturgické texty
Při dnešní slavnostní bohoslužbě, kdy si připomínáme význam osobnosti svatého Václava, můžeme potvrdit vhodnost výběru liturgického textu ke čtení z knihy Moudrosti. Slova Božího Ducha, směrovaná panovníkům tohoto světa, se v životě a díle svatého Václava zcela naplnila až ke svatosti.
1. ČTENÍ Mdr 6, 9 – 21: Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska (k ní), láska (k ní ) je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si, nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.
Svatý Václav byl milostí Božího Ducha posvěcen z víry v Ježíše Krista ke konání skutků, jejichž závažnost potvrdila historie. Šel v utrpení cestou Krista. Jako on zemřel mučednickou smrtí a spolu s ním nalezl nebeského odměnu v nekonečném objetí laskavého Otce.
2. ČTENÍ 1 Petr 1, 3 - 6; 2, 21b – 24: Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc ( a vede ) ke spáse, která se má ukázat ( nyní )v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.
Svatý Václav byl správný křesťan a moudrý panovník. Správně pochopil Ježíšovu řeč učedníkům, zaznamenanou v Matoušově evangeliu. Byl si vědom, že je povinen poslušností vůči Božímu plánu, aby v plném rozsahu přijal úděl člověka obětovat službě Bohu třeba i sebe sama. Jeho oddanost ke Kristu ho přivedla do svatosti.
EVANGELIUM Mt 16, 24 - 27: Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."
Počátky křesťanství v Čechách
je téma 117 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI.
Osnova:
a) slovanské křesťanství v Čechách
b) latinské křesťanství v Čechách vznik pražského biskupství.
Úvod.
O náboženských představách slovanských kmenů, které se ve druhé polovině prvního tisíciletí usadily v Čechách, na Moravě a v okolním území, mnoho nevíme. Patrně u nich existovala nejasná víra v posmrtný život a v to, že celá příroda je oživena nadpřirozenými bytostmi, jejichž přízeň je třeba si získat, nebo se před nimi chránit. K pojetí Boha-Stvořitele jejich myšlení nedospělo. Prvními hlasateli o křesťanském Bohu zde byli až od konce 8. století kněží z bavorského Řezna, kam Čechy náležely pod církevní správu. Oni v našich zemích rozvinuli horlivou misionářskou činnost. Jejich přičiněním začalo křesťanství u českých kmenů zapouštět kořeny. Na pamětní desce na chrámu sv. Jana u řezenského Dómu je v latině, němčině i češtině nápis: „ Léta Páně 845 přijal Ludvík 14 českých knížat s jejich družinami, kteří toužili po křesťanství, a nechal je pokřtít.“
Slovanské křesťanství v Čechách.
K rozvinutějšímu procesu šíření křesťanství přispěla významná změna mocenských vztahů, vzniklá jako následek spojenectví českých knížat s Velkou Moravou, do jejíž přímé nadvlády se Čechy dostaly. Místo dosavadních misionářů z Bavorska přicházeli kněží z jiných zemí zejména z východu. Na Velké Moravě již od roku 863 účinně působila křesťanská misie Cyrila a Metoděje, kterou na pozvání velkomoravského knížete Rastislava vyslal byzantský císař Michael III., aby zde vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve. Obyvatelé Velké Moravy v té době měli již sice možnost seznámit se s církevním učením misionářů z východofranského království a bavorské misie z Pasova, kníže Rastislav se však obával politického a náboženského vlivu německých kmenů a tak ze země dal latinsky mluvící kněží vyhnat.
Prvním historicky doloženým křesťanským panovníkem v Čechách se stal kníže Bořivoj I. Nejméně od roku 872 byl podporován panovníky Velkomoravské říše. V průběhu dalších let Svatopluk, nástupce Rastislava, Čechy zcela Velkomoravské říši podřídil. Nechtěl v Čechách sám přímo vládnout, proto tak činil prostřednictvím svých podmaněných knížat a jako prostředek mu posloužilo přijetí křesťanství slovanského obřadu. Prosadil Bořivoje za knížete Čechů. Bořivoj se usadil na území dnešní Prahy. Byl pokřtěn na moravském dvoře snad roku 874 samým sv. Metodějem a zavedl spolu se svým bratrem Cyrilem církevní obřady ve staroslověnštině.Křest přijala i Bořivojova žena Ludmila. Knížecí pár pak pozval do Prahy další byzantské kněze, kteří vyučovali ve slovanském jazyce a zaváděli slovanské písmo. Za podpory Velké Moravy vystavěl Bořivoj i první křesťanské svatyně v Čechách.
Když v roce 864 napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši, byl kníže Rastislav nucen přiznat vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země docházelo ke svárům mezi dvěma koncepcemi - latinské a staroslověnské. Po smrti sv. Metoděje r. 885 byli jeho žáci pronásledováni. Část jich odešla do Čech. Příliv slovanských kněží měl pak pro rozšíření a upevnění slovanské liturgie v Čechách nemalý význam. Církevně však patřila od roku 895 česká země znovu pod řezenské biskupství. Od té doby tedy působili ještě nejméně 100 let na našem území jak byzantští, tak latinští kněží.
Ke christianizaci v Čechách výrazně přispěla vláda knížete Václava. Pro historiky je velmi těžké popsat prostředí společnosti, v níž kníže Václav žil. Proto nebyl náhled na osobnost sv. Václava v různých obdobích stejný, dokonce se můžeme setkat s názory velmi odlišnými.
Jaká byla rodina svatého Václava? Kníže Bořivoj měl dva syny. Starší Spytihněv byl bezdětný a po jeho smrti se ujal vlády mladší Vratislav. Ten měl s manželkou Drahomírou, která pocházela z Braniborska, tři syny a čtyři dcery, nejstarší z nich byl Václav. Na výchově těchto dětí se podílela i Vratislavova matka Ludmila. Ta nechala vnuky vzdělávat u byzantských kněží, Vratislav je potom poslal na Budeč, kde pokračovali ve vzdělání u latinských kněží. V té době to bylo něco naprosto neobvyklého, a proto i těžce přijatelného pro řadu Vratislavových dvořanů, neboť ti měli o vlastnostech panovníka jiné představy.
Kníže Vratislav zahynul patrně v boji roku 921 ve svých 33 letech. Český sněm zvolil jeho nástupcem Václava, ale protože nebyl plnoletý, ujala se vlády jeho matka Drahomíra. Historici se domnívají, že Vratislavovi dvořané svěřili poručnictví a výchovu synů babičce Ludmile, což bylo jednou z příčin nenávisti a úkladů Drahomíry, která nechala Ludmilu zavraždit. Náš národ pak počal uctívat babičku Ludmilu jako světici. Drahomíra a její poradci považovali Václavovu výchovu za zvrácenou a dávali mladému knížeti svůj nesouhlas najevo. To však pomohlo Václavově víře, aby mohla dozrát ve víru pevnou. Stejně tak v něm vzrostlo odhodlání žít a vládnout jako křesťanský panovník podle ideálu, jak ho sám přijal. Byl pravdomluvný, spravedlivý, věrný, dobrotivý a mírumilovný. To poslední se projevilo mimo jiné také tím, že neusiloval o upevnění své nadvlády nad ostatními knížaty. Podobně mírumilovná byla i politika Václavova vůči saskému králi Jindřichovi I. Ptáčníkovi a k bavorskému vévodovi Arnulfovi. Samému Václavovi přinesly jeho vlastnosti a postoje mučednickou smrt, kterou zosnovali především dvořané, pro něž byl takový panovník nepřijatelný. Vytýkali mu příliš horlivé křesťanství, měli i jiné představy o vnitřní a zahraniční politice. Podařilo se jim získat na svou stranu Václavova bratra Boleslava, kterého zneužili k Václavově vraždě. Podle tradice k tomu došlo 28. září roku 929, podle historiků roku 935 ve Staré Boleslavi. Boleslav I. pak nastolil vládu tvrdé ruky, napadl vojensky neposlušná nepřemyslovská knížata, jejich hrady srovnal se zemí a svoji vládu upevnil a centralizoval. V zahraniční politice a výbojích si počínal neméně tvrdě a je pravda, že se mu podařilo rozšířit území, které ovládal v mnoha směrech a provedl christianizaci české země tímto rychlým, avšak násilným způsobem.
Latinské křesťanství v Čechách - vznik pražského biskupství.
Předčasná smrt sv. Václava a následující politický převrat zmařily Václavův plán český stát církevně osamostatnit zřízením vlastního biskupství. Když pak se Václavův bratr a nástupce Boleslav I. přesvědčil o nezbytnosti takového kroku, nebylo to snadné, poněvadž evropské mocenské poměry byly na rozdíl od doby sv. Václava mnohem složitější. Zřízení biskupství byla záležitost, která vyžadovala souhlas papeže i císaře. To se však již dotýkalo evropské politiky, která byla tehdy ve znamení soupeřství mezi papežstvím a císařstvím, zvláště pokud šlo o christianizaci území při východních hranicích říše. Až po složitých jednáních i s císařem Otou I. získal Boleslav I. r. 967 zásadní souhlas papeže Jana XIII. ke zřízení biskupství v Praze. Řezenský biskup Michal, kam dosud Česká země po církevní stránce náležela, nebyl však ji ochoten ze své diecéze vyvázat. Cesta k pražskému biskupství se uvolnila teprve po jeho smrti o pět let později. Jeho nástupce sv. Wolfgang nahlédl, jaké dobrodiní by pro Čechy znamenala vlastní církevní organizace a dobrovolně, nezištně a z přesvědčení dal souhlas k oddělení Čech od řezenské diecéze. Teprve potom bylo pražské biskupství roku 973 zřízeno, papežem Benediktem VI. a císařem potvrzeno.
Za prvního biskupa ustanovil papež bývalého mnicha Dětmara, který se již tehdy delší dobu zdržoval v Čechách a požíval důvěry Boleslavovy. Až v lednu 976 mohl být Dětmar vysvěcen a v čele nového biskupství zahájit činnost. Po jeho smrti, asi ve 26 letech, 19.1.982, byl jako jeho nástupce za biskupa zvolen Vojtěch z rodu Slavníkovců.
Na závěr:
Proces šíření křesťanství v Čechách začal probíhat souběžně se zrodem formování českého státu koncem prvního tisíciletí. Z historie našich zemí je patrné, že už na počátku christianizace našich zemí stojí konflikt. Křesťanství pronikalo od poloviny devátého století do Čech, na Moravu a Slovensko ze dvou směrů - z Říma prostřednictvím bavorských biskupů a kněží a z Byzance, především díky působení apoštolů Slovanů Cyrila a Metoděje. Pod tlakem mocenskopolitických sil a církevní hierarchie převládl vliv západní, latinské církve a tím i vliv německé říše. Přesto se podařila uchovat jak samostatnost českého státu a později i království, tak i některé prvky a hlavně vědomí odlišné tradice křesťanského východu.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.