V KRISTU MAJÍ DĚJINY SVŮJ SMYSL - téma 264 ke 4. neděli adventní 24.12.2017 - homilie katechetická ( KKC 50-67).

4. NEDĚLE ADVENTNÍ - 24.12.2017

Liturgické texty

•  Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Samuelovy (I)   2 Sam  7, 1-5. 8b-12. 14a. 16:

Text prvního čtení ke 4. neděli adventní z knihy Samuelovy je součástí poselství  o Božím plánu, které Hospodin prostřednictvím proroků zjevil svému lidu. Z rodu krále Davida v čase definitivní spásy člověka  přijde na svět ten, který dokončí velkolepou stavbu Božího království. Bůh se k němu přihlásí, jako ke svému Synovi.  Bude to  On sám,  kdo zde pro svůj národ zajistí věčný pokoj, bezpečí a spásu.

1. ČTENÍ 2 Sam 7, 1-5. 8b-12. 14a. 16: Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: "Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten." Nátan odpověděl králi: "Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!" Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy."

• Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (I)    Řím  16, 25-27:

Apoštol Pavel nám svým chvalozpěvem z listu Římanům potvrzuje předpovědi proroků o tajemství Božího plánu spásy lidstva. Bylo nám to s konečnou platností zjeveno po příchodu Ježíše Krista na svět. Skrze něho k nám promlouvá přímo Bůh. Je na nás, abychom ho vírou poslušně přijali a nechali vstoupit do našeho života.

2. ČTENÍ Řím 16, 25-27: Bratři!  Bůh vás může utvrdit, ( abyste žili ) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly. A proto Bohu, který jediný je moudrý, bud skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.

•  Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( I)  Lk  1, 26-38:

V Lukášově evangeliu je Ježíš představen jako zjevení Boží věrnosti, s níž Bůh pamatuje na zaslíbení daná králi Davidovi o jeho slavném potomstvu. Ježíš je tím pravým Synem, ke kterému se Bůh Otec přihlásil. On je Mesiášem, novým chrámem, Bohem připraveným domem, v němž se setkává Bůh a člověk. Teprve v Ježíši Kristu, kterého na svět doprovodila Panna Maria, nachází dějiny svůj smysl.

EVANGELIUM Lk 1, 26-38: Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova."  A anděl od ní odešel.

V Kristu mají dějiny svůj smysl

je téma 264 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění  Řím 16,25-27 a Katechismus katolické církve (KKC) 50-67.                                                            

Osnova:

a) Bůh zjevuje svůj plán

b) etapy zjevení (Noe, Abrahám aj.)

c) Ježíš Kristus je plnost zjevení

Úvod.

Bůh je Bohem skrytým. Je lidskému zraku nepřístupný. Zvláštností a současně základem židovského a křesťanského náboženství však je Boží zjevení v lidských dějinách.

„On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc.“ (1Tim 6,16).

Řídí naše kroky, ale my často nerozumíme cestě, po které nás vede. Víme o něm jen to, co nám On sám sdělí. Ze svého rozhodnutí se nám dává po etapách poznat tak, že nám slovy a činy postupně vyjevuje svá tajemství a svěřuje nám, jaký pro nás už přede všemi věky stanovil spasitelský plán. Pro své zjevení může použít cokoliv ze svého stvoření. Žádný z těchto prostředků však nemůže vyčerpávajícím způsobem vyjádřit Jeho plnost. Aby nám poskytl definitivní a vyčerpávající odpověď na všechny otázky, týkající se smyslu a cíle našeho života, zjevil se nám osobně v Ježíši Kristu.

Bůh zjevuje svůj plán. 

Bůh sám se rozhodl zjevit sebe samého a všechna tajemství svého záměru prostřednictvím Krista (srv. Ef 1,9), aby nám  umožnil k  sobě přístup (51). Určil, že bude sdílet svůj Božský život s těmi, které stvořil a přijal za své děti. Chce, abychom  byli schopni ho lépe poznat a milovat (52). Bůh veškeré pravdy sděluje  člověku postupně, po etapách, aby ho na přijetí konečného nadpřirozeného Božího zjevení, vrcholícího v osobě a poslání jeho vtěleného Syna  Ježíše Krista, náležitě připravil (53).

Etapy zjevení (Noe, Abrahám aj.).

Bůh se člověku dává poznat ve svém díle už od počátku jeho stvoření.

„Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Řím 1,19-20).

 Sám sebe zjevil už  Adamovi a Evě, poskytnul jim vše potřebné k jejich životu a ve svém konání neustal, i když zhřešili. Neustále o lidský rod dále pečoval; (54, 55).                                                 

 „A když ti  člověk odepřel poslušnost a ztratil tvé přátelství, tys ho nenechal napospas smrti. Slitovával ses nad lidmi… Častokrát jsi jim nabízel smlouvu“ (Římský misál: IV. eucharistická  modlitba).

V různých historických etapách Bůh přichází k člověku,aby s ním  uzavíral nové smlouvy ve snaze ho zachránit. Nejprve Bůh volí Noema.  Smlouva uzavřená s Noemem se týká celého stvoření. Je to úmluva mezi Bohem a všemi živými bytostmi  (Gn 9,9-17). Vyjadřuje zásadu Božího řádu spásy určenou pro všechny národy (56), má za úkol omezovat pýchu padlého lidstva (57) a zůstává v platnosti až do doby, kdy Kristus „rozptýlené Boží děti shromáždí v jedno“ (Jan 11,52); (58).

Bůh uzavírá smlouvu s Abrahamem. Lid vzešlý z Abraháma se stane vyvoleným národem, který bude povolán připravovat rozptýlené Boží děti, aby se shromáždili. „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy země“ (Gn 12,3); (59). Tento lid  bude kořenem, na který budou posléze naroubováni pohané, aby se stali věřícími (srov. Řím 11,17-18); (60). 

Bůh též sjednává s lidem smlouvu skrze Mojžíše na Sinaji a dává mu svůj zákon, aby ho uznával,  aby mu sloužil jako jedinému, živému a pravému Bohu a aby očekával slíbeného Spasitele.(62):  „…uzavírám s vámi smlouvu“(Ex 34,10).

Boží kněžský národ je nazýván jménem Hospodinovým národem svatým (Ex 19,6); (63). Je vychováván  skrze proroky v naději na spásu, v očekávání nové, věčné smlouvy určené všem lidem, která bude vepsána do jejich srdcí (64).

Ježíš Kristus je plnost zjevení. 

Definitivně k nám přímo Bůh promluvil skrze Ježíše Krista. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna“ (Žid 1,1-2).

Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto. Svatý Jan od Kříže to vyjadřuje skvěle: „Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal, protože to, co kdysi mluvil po částech k prorokům, řekl už v celku, když nám dal Všechno, to je svého Syna. Proto kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějakou novotu.“ (65).

Před slavným druhým  příchodem našeho Pána Ježíše Kristauž neočekáváme nové veřejné Boží zjevení (66). Jeho příchodem je zjevení Boží dokončeno. Není však úplně rozvinuto.  Bude úkolem křesťanské víry postupně proniknout celý jeho obsah  (67).                                     

Na závěr. 

Bůh se plně zjevil člověku tím, že poslal na svět svého vlastního Syna Ježíše Krista. Prostřednictvím Něho uzavřel s lidstvem jednou provždy novou a definitivní smlouvu. Dějiny spásy mají svůj vrchol v Kristu.

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick