LITURGIE - DÍLO NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - TÉMA 121 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 17.10.2021

Slovo liturgie pochází z předkřesťanského Řecka a znamenalo tam pojmenování nejprve pro nějakou veřejnou službu, později i pro obřadné úkony pohanského náboženství. Napřed židé, potom postupně i křesťané slovo liturgie převzali. Ale pro nás je lépe místo termínu liturgie používat český název bohoslužba.Liturgie je oficiální bohoslužba církve. Ovšem není to jen služba člověka Bohu - tedy Bohuslužba,ale je to i Boží služba člověku, to, co Bůh působí v nás a pro nás. Cílem křesťanské bohoslužby je Bůh jako Otec, Syn a Duch svatý. Zároveň je Otec původem či zdrojem bohoslužby. Dalo by se také říci, že je v tomto smyslu také jejím autorem; jako ten, který bohoslužbu povolává k životu a ustanovuje  ji. Bůh promlouvá k člověku slovem a činem; lidé odpovídají Bohu právě tak řečí a jednáním.

Kristus „sedící po pravici Otce“, odkud vylévá Ducha svatého do svého těla, kterým je církev, působí nyní prostřednictvím svátostí, jež sám ustanovil, aby tak udílel svou milost. Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje hlavně své velikonoční tajemství, které během svého pozemského života svým učením ohlašoval a svými skutky předjímal. Všechno, čím Kristus je, a všechno co vykonal a vytrpěl pro lidstvo, má účast  na božské věčnosti. Tím přesahuje všechny časy a je v nich přítomno. Událost kříže a zmrtvýchvstání je něco, co stále zůstává a přitahuje k životu. Jako Otec poslal Krista,tak Kristus poslal apoštoly a naplnil je Duchem svatým k tomu, aby hlásali evangelium všemu stvoření a zvěstovali, že nás Boží Syn svou smrtí a zmrtvýchvstáním  vysvobodil z moci hříchu a smrti a převedl do Otcova království. Kristus udělil apoštolům svou moc posvěcovat a tuto moc předávat svým následovníkům. Jejich apoštolská posloupnost je páteří celého liturgického života církve . Tím je v církvi především v liturgických úkonech zajištěna stálá Kristova přítomnost a jeho trvalé spojení se svou milovanou nevěstou církví . Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na liturgii nebeské. Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu. Připravuje církev na setkání s jejím Pánem. Připomíná Krista, zpřítomňuje a obnovuje Kristovo tajemství svou proměňující mocí. Duch svatý  naplňuje křesťanskou liturgii předobrazy starozákonní bohoslužby. Uchovává jako nedílnou a nenahraditelnou část některé  její  prvky tím, že je přijímá za své:  hlavně čtení ze Starého zákona, modlitby žalmů a památku spásonosných událostí  a předobrazených skutečností, které dosáhly naplnění v Kristově tajemství (potopa, zaslíbení, smlouva, exodus, velikonoční beránek, království, chrám, vyhnanství a návrat, mana). 

Duch a církev spolupracuje, když systematicky lidu Krista a jeho dílo představuje. Liturgickému shromáždění smysl událostí spásy znovu a znovupřipomíná a dává zaznít Božímu slovu, které je hlásáno, aby bylo slyšeno, přijato a žito. Lektorům i posluchačům otevírá duši k duchovnímu chápání Božího slova, podle toho, jak je disponováno jejich srdce. „ Slovo spásy víru v srdci nevěřících vzbuzuje a v srdci věřících živí; vírou vzniká a roste shromáždění věřících“ (2. vat. koncil). Slavení liturgie se vždy vztahuje ke spasitelným zásahům Boha do dějin.Duch svatý  je v liturgii pouze nepřipomíná. On je zpřítomňuje v jednotlivých liturgických úkonech. Církev v liturgii chválí Boha Otce a klaní se mu jako zdroji veškerého požehnání, stvoření a spásy, kterým nás zahrnul ve svém Synu. Kristovo dílo v liturgii je svátostné, poněvadž tajemství spásy je v ní zpřítomněno mocí Ducha svatého.  Jeho posláním je připravovat v liturgii církve shromáždění na setkání s Kristem, připomínat a představovat Krista, přibližovat novému chápání jeho spasitelné dílo.

Téma je podrobněji vypracováno, včetně textů ke čtení z Písma k bohoslužbě slova a komentářů k nim i pro dnešní mši, s odkazy na Písmo, KKC a YOUCAT, podle osnov projektu ČBK „Učící se církev - viz: https://matonick.signaly.cz/1510/liiturgie-dilo-nejsvetejsi-trojice-tema