ZE SLOVA BOHOSLUŽBY KE SVÁTKU RODINY JEŽÍŠE, MARIE A JOSEFA - NEDĚLE 26.12.2021

Anna řekla: „Prosím, můj pane, jako že jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která stála tady u tebe a modlila se k Hospodinu. Za tohoto chlapce jsem se modlila, a Hospodin vyslyšel mou žádost, jak jsem ho prosila. A proto také já ho odevzdávám Hospodinu na všechny dny, po které bude živ – je odevzdaný Hospodinu.“I klaněli se tam Hospodinu. (1Samuelova 1,20-28 )  –  Z  prvního čtení . 

V příběhu o naplnění touhy rodičů po dítěti, zaznamenaném v knize Samuelově, Hospodin vyslyšel modlitbu matky plné víry a naděje a matka počala a porodila syna. V chrámu Božím dítě zaslíbila k trvalé službě Hospodinu s vědomím, že ho od něj obdržela jako Boží dar.  Podobně se stalo Marii a Josefovi, když po dlouhých třech dnech hledání našli malého Ježíše v chrámu Páně. A právě tam Ježíš zahájil své poslání – přinést všem lidem spásu a věčný život.   
Ze   druhého čteni :  Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. (1Jan 3,1-2 ).   

Život Ježíše a jeho rodiny se stal  vzorem pro všechny křesťany. Svatá Rodina překypuje dokonalostí vztahů a citů v duchu čtvrtého přikázání Božího: "Cti otce svéhoi matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“. Apoštol Jan ve svém listě tuto myšlenku dále rozvíjí. Působením křtu a přijetím Boží lásky v Duchu svatém i my se stáváme Božími dětmi, povolanými k novému životu, který vyústí v dokonalou jednotu s naším milujícím Otcem. 

Z evangelia :Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. ( Lukáš 2,41-52 ). 

Vyprávění o nalezení Ježíše v chrámu z Lukášova evangelia je sondou do rodinného života Kristova. Život Ježíše měl být podobný životu jiných lidí; měl se narodit jako bezbranné dítě, které potřebuje otce, aby ho ochraňoval a naučil ho to, co jiní otcové učí své děti. Když Ježíš dospíval,  poslouchal rodiče a prospíval moudrostí. Projevila se oboustrannost láskyplných vztahů v rodině. Ze strany rodičů vytvořením domova, v němž je přítomna něha, úcta, věrnost, nezištná služba a ze strany dítěte, které projevuje svou úctu opravdovou ochotou a poslušností. 

Ke všem čtením jsou komentáře a liturgické texty směrovány k dnešnímu tématu 135  - UČÍCÍ SE CÍRKEV:  „POVINNOSTI RODIČŮ K DĚTEM“.